Neobesseya roseiflora Lahman

Téměř jednolitou barvu květů rodu Neobesseya ve všech možných odstínech žluté by narušovaly jen dvě rostliny, kdyby… Kdyby ve sbírkách reálně existovaly. První je záhadná severní forma z Montany popsaná jako N. notesteinii [uvádět zde celou synonymii jmen z okruhu Escobaria (Neobesseya) missouriensis by asi nebylo účelné], druhou pak oklahomská rostlina, kterou před druhou světovou válkou objevila a popsala paní Lahmanová v prérii západně od Tulsa v severozápadní Oklahomě [a sběrem v r. 1962 potvrdili (?) Blauch a Gätewood blízko Poca City severozápadně od původního sběru]. Od té doby jako by se za rostlinami zavřela voda (nebo spíše prérie). Čtěte více…

Jsou červenokvěté Echinocereus viridiflorus Engelmann Echinocereus standleyi Br. et R. 1922?

Na toto jméno jsem narazil brzy poté, co jsem se začal zajímat o zimo- a mrazuvzdorné kaktusy, ale…, rostliny toho jména tenkrát nikdo nenabízel, a to ani v semenech. Je faktem, že v té době jsem se spoléhal hlavně na tuzemské nabídky (ing. Egide, dr. Skuhrovec, pan Kohout, pan Hájek a další) a na nabídku pana Köhrese (to shánění marek). Internet ještě de facto neexistoval, takže nebyla možnost cokoliv o rostlině toho jména snadno zjistit. Zbývaly jen knihovny, knihy a časopisy, ale ani v nich toho moc nebylo.
Čtěte více…

ad: Výsevy – téma vděčné i věčné…

Jako téměř každoročně jsem i letos opět podlehl mylné představě, že je třeba vysít něco málo kaktusových semen, aby se sbírka náhodou neocitla bez přísunu zdravého dorostu, i když jsem raději ještě ani nepřesazoval loňské jarní a pozdně letní výsevy. Důvod je jednoduchý, už je zase není kam přesadit. Ale to je jiná věc… Čtěte více…

Výsevy – téma věčné i vděčné…

Každý z nás, nebo spíše naprostá většina z nás, každoročně vyseje určité množství kaktusových, ale i jiných, semen. Netvrdím, že jsem nějaká výjimka, i když je pravdou, že jsem měl sem tam „prostoje″ a některý rok nevysel nic. Čtěte více…

ad: Lobívie a jmenovky

Jak jsem si povzdychl koncem srpna, že budu mít (a mám) problémy s určením jmen u lobívií, přikládám pár fotek rostlin, kde docela tápu, i když jakous představu, co to vlastně je, mám, skutečnost může být úplně jiná. Čtěte více…

Lobívie a jmenovky

Lobivie mi učarovaly už v raných dobách mého kaktusaření, ale po osudné zimě 84–85, kdy všechny do té doby nashromážděné (až na pár těch otužilých) nemilosrdně vymrzly, jsem je dost opomíjel a soustředil se jen na ty rostliny, které by podobný pogrom přečkaly. Čtěte více…

Vražedné kvetení

Už v minulých letech jsem si všiml, že sem tam odešla nějaká rostlina proto, že začala zahnívat od plodu nebo od neoplozeného květu. Většinou se tak stávalo venku a za deštivéo počasí. Letos se to však, bohužel, stalo přímo epidemií a ve skleníku. Čtěte více…

Pan Huml by se nedivil...

Určitě se ještě pamatujete na oblíbené večerníčky s Machem, Šebestovou a Jonatánem. V několika epizodách (možná jen v jedné) si oba hrdinové v čase přeneseli člověka neandrtálského, který skončil jako školník. To byl pan Huml. Čtěte více…

Konečně to kvete...

Dočkal jsem se, že i letos rostliny (zatím ve skleníku) začaly kvést. Násada byla velká, ale počasí dost vrtkavé, a tak jsem se trochu bál dodat rostlinám vodu a až když to vypadalo, že echinocereusy (hlavně E. triglochidiatus) začnou odhazovat poupata suchem, musel jsem jim dát napít. Tedy nejen jim, ale kromě jihoamerických, všem ze severu. Čtěte více…

ad: Taky vám tak nasadily?

Pediokaktusy mi bohužel tak mocně nenasadily, ale musím uvést, že jsou zhruba o polovinu menší než ty kolegy Skřivánka. Navíc jsou jen deseticentimetrových květináčích a také několik let nepřesazené... Čtěte více…

Taky vám tak nasadily?

Otázka v titulku není vůbec od věci. Viděl jsem totiž při své poslední návštěvě u pana Skřivánka v Sadské, s kterým se příležitostně vzájemně navštěvujeme a zasvěceně debatujeme nejen nad rostlinami, ale i nad celkovým stavem dění a nedění u nás… Čtěte více…

ad: Mammillaria stampferi Repp.

Jak jsem posledně sliboval, dočkal jsem se vykvetení těch shluků poupat z jedné axily, ale bohužel to není nijak přesvědčivě vidět a květy samotné jsou o něco menší než ty, které vyrůstaly spořádaně po jednom z axily. Čtěte více…

Mammillaria stampferi Repp.

Tato rostlina, kterou pan Reppenhagen popsal na počest svého krajana lesníka Josefa Stampfera, jenž rostliny objevil v roce 1976 v horských lesích v Durangu (u El Salto) ve výšce kolem 2600 m, a kterou sbíral i sám Reppenhagen (Repp. 1358), ale i Lau (L 1250), mne zaujala hned, jak jsem se o ní doetl v Aztekii 83, 6, 2, 31, 1983 v informativním lánku Rudolfa Dufka. Čtěte více…

Neobesseya wissmannii Br. & R.?

Kaktusy 38, 3, s. 70, 2002

Když jsem byl požádán napsat pár řádek k povedenému obrázku na titulu od Jana Klikara, stál jsem před problémem, jak vlastně rostlinu pojmenovat. Podle všeobecně uznávané literatury od svého objevení a prvního zveřejnění (1850 popsal Engelmann podle sběrů Lindheimera z Texasu Mammillaria similis var. robustior, již po šesti letech ji tentýž autor řadí jako M. nuttallii var. robustior) prodělala poměrně složitý taxonomický vývoj a prošla rody Mammillaria, Neobesseya (Britton et Rose 1923), Coryphantha (Benson 1969), Escobaria (Hunt 1967, 1978) – ostatně, která kaktusovitá rostlina ne?
Čtěte více…

Zimní období dešťů...

Kaktusy 34, 4, s. 105, 1998

Možná, že někoho z čtenářů překvapí titulek, který jaksi do naší zeměpisné šířky nepatří, ale... loňská zima se tak chovala, nebo mi tak alespoň připadala v Polabské nížině v nadmořské výšce asi 203 m. K napsání této poznámky mne přiměl článek pana Vereše, který vyčerpávajícím způsobem hodnotí poslední zimu ve Sliači. Musím se přiznat, že jsem byl oběma jeho články nadšen (ten první byl otištěn v č. 1/98 tohoto časopisu), nejen proto, že se v nich píše o rostlinách, které sám miluji, ale je z nich především cítit to, co sám u sebe postrádám – smysl pro exaktnost, pro přesné vyhodnocení situace na základě přesných dat, a hlavně vůle k tomu, že je vše systematicky zaznamenáváno.
Čtěte více…

Poučky naruby

Léto 1996

Kaktusy 32, 4, s. 112, 1996
Už titulek asi mnoho čtenářů naladil do stavu střehu, kdo že zase chce poučovat. Předesílám, že poučovat nechci, ani nechci podat popis nové „technologie“ pěstování, ale pro citlivější a „akurátní“ povahy následující řádky asi opravdu nebudou. Letos získané zkušenosti s pěstováním kaktusů ve volné přírodě, ať již celoročně, nebo sezónně, jsou natolik nesystémové, že by mnohým opravdu mohly připadat jako rouhání. Nebudu už déle napínat a raději přejdu přímo k věci.
Čtěte více…

De omnibus dubitandum est!

Tento článek jsem nasal spolu s Janem Klikarem a vyšel v časopisu Kaktusy č. 3, 1996

Latiníci ať mi odpustí (volně přeloženo snad O všech věcech se má pochybovat!), ale právě toto velmi moudré a velmi staré přísloví – už si nevzpomínám, kdy a kde jsem je četl – mne napadlo, když jsem se začátkem dubna postavil nad »skalku« s volnou výsadbou kaktusů a viděl to, co dokázala způsobit jedna jediná zima. V té chvíli jsem před očima viděl všechny ty články v různých časopisech a knihách, všechny ty povzbudivé údaje o odolnosti rostlin z nabídek Mesa Garden... a nyní došlo k tvrdé konfrontaci s realitou středoevropské zimy.
Čtěte více…

Alpinum nebo andinum, nebo...

Tento článek jsem nasal spolu s Janem Klikarem a vyšel v časopisu Kaktusy č. 2, s. 44, 1996
nemusí odpovídat představě o místech (prostorách), kde pěstujeme ve volné výsadbě různé kaktusy po celý rok. Jde totiž o kaktusy nejen z And, ale mnohem více o rostliny z Ameriky severní. Čtěte více…

Ach, ty eskobárie

Tento článek jsem nasal spolu s Janem Klikarem a vyšel v časopisu Kaktusy č. 1, s. 16, 1996

Ve dvou předešlých článcích v loňských posledních dvou číslech jsme čtenářům představili zástupce dvou rodů, které je možné i v našich podmínkách pěstovat volně venku. Pořadí bylo zcela záměrné, protože odráželo počet druhů v jednotlivých rodech, které jsou pro venkovní výsadby vhodné. Třetí v pořadí jsou podle našeho názoru někteří zástupci rodu Escobaria Br. et R. emend. John et Riha. Jmenovitě to jsou rostliny z okruhů Escobaria vivipara (Nutt.) F. Buxb. a Escobaria missouriensis (Sweet) Hunt. Hned v úvodu předesíláme, že taxonomie těchto rostlin je neustálená a názory profesionálních botaniků se výrazně liší. Čtěte více…

Echinocereusy na skalkách

Kaktusy 31, 4, s. 98, 1995

Rod
Echinocereus je dalším z galerie těch, které se staly našimi vyvolenými (tedy přesněji někteří jeho zástupci). Rod se vyznačuje velice hezkými květy v barvách od bílé přes žlutou až po jasně červenou a škála těchto barev je nepředstavitelná. Ale abychom se dostali k jádru – zajímat nás dnes budou jen ty, které mají větší či menší předpoklady k tomu, aby úspěšně odolávaly mrazům a všem nástrahám středoevropské zimy, čímž se jejich počet podstatně omezí, i když je možné říci, že téměř všichni (až na druhy vyskytující se na Baja California) zástupci rodu jsou schopni snášet zimní teploty pod 0ºC, čímž si získaly naše sympatie. Čtěte více…