Lobívie a jmenovky
Zahrnout do: kaktusy
Lobívie mi učarovaly už v raných dobách mého kaktusaření, ale po osudné zimě 84–85, kdy všechny do té doby nashromážděné (až na pár těch otužilých) nemilosrdně vymrzly, jsem je dost opomíjel a soustředil se jen na ty rostliny, které by podobný pogrom přečkaly.
Mohutným impulsem k znovuobjevování jejich krásy – popravdě dost opatrným a jakoby z povzdálí – byly tři přednášky na „schůzích“ SPKS (tehdy vlastně ještě KKP) v Praze. Přednášky pánů Košaře, Berana a Rektoříka, které se konaly dubnu 1985, v březnu 1988, resp. v listopadu 1990 – tedy pokud si to dobře pamatuji. Všichni pánové předvedli rostliny v plné síle a kráse, vždyť už v té době to byli lobivioví matadoři a pan Rektořík dále rozšiřoval legendární sbírku po svém otci. Tento impuls vždy znamenal, že jsem objednal, koupil a vysel dost porcí semen a ještě sem tam koupil větší rostlinu na výstavách v Praze, Kolíně, Poděbradech...
Lobivia haematantha var. hualfinensis WR 146 – květy jsou opravdu nádherné
Jak šel čas, rostliny přirůstaly a tak musely na léto ze skleníku, kde jim beztak bylo asi dost teplo a nejednu jsem je (téměř každoročně) ošklivě popálil. Čas od času jsem je viděl i kvést, když jsem měl o víkendu volno, protože se jim kdysi i dost nelichotivě říkávalo rostliny pro důchodce, protože kvetou jen krátce v dopoledních a časných odpoledních hodinách, kdy je naprostá většina populace (a nejen té kaktusářské) v produktivním věku zapojena do pracovního procesu. Takže zbyly jen ty víkendy, pokud nebylo potřeba budovat socialisum a po r. 1989 kapitalismus i o nich... V těch letech se moje starost o tyto rostliny smrskla jen na občasné přesazení, občasnější odstranění uhynuvších a pravidelné stěhování na jaře ven a na podzim do skleníku, kde mají zimoviště pod parapetem, dnes už v několika vrstvách nad sebou.
Rostlina z okruhu Lobivia lateritia
Rostlina snad z okruhu L. pentlandii ve skleníku
a jedna opravdu L. pentlandii – L. schneideriana
A protože jsem si každoročně sliboval, že si v nich konečně udělám pořádek, letos došlo i na to. Jenže na jaře jsem stačil přesadit sotva pětinu rostlin, a tak jsem usoudil, že léto bude tím správným časem. Mezitím šly opět na letní stanoviště, kde asi letos zažily peklo, a to doslova, protože je mám umístěné na jižní straně u sousedovic plotu, za kterým je hradba z tújí. Částečně jsou ve vyvýšených pařeništích z polykarbonátu a částečně volně v přepravkách (líní Češi vždy vymyslí něco, čím si usnadnit práci i život). Sluneční záření muselo být tak silné, že doslova uhořely téměř všechny „malé“ lobivie a aylostery a dost těch z hodně vysokých hor. Ty čerstvě přesazené dostaly téměř všechny na frak. Než mi došlo, že je musím chtěnechtě zastínit, bylo téměř 30 % rostlin na odchodu. Při „sčítání mrtvých“ovšem nastal jiný problém – jmenovky. Tedy spíše to, že se buď úplně, nebo částečně nedají přečíst. Sice jsem si v tu chvíli vzpomněl na radu pana doktora Hlavy z Pardubic, jinak mistrného fejetonisty, že při každém přesazování je třeba obnovit i jmenovky, ale jak je vidět – dost pozdě. Rostliny se sice dají poznat a určit, tedy alespoň druh (i když i to je u těchto rostlin dost problém), jenže když jsem je konfrontoval se seznamy, bylo to horší, protože jsem měl a mám takový hloupý zvyk vysévat druh, který se mi líbí, vždy z více zdrojů nebo pod více sběrovými čísly. A až takto detailně rostliny rozdělit a oddělit..., to nebude sranda. Naštěstí jsem vždy jednotlivé výsevy držel pohromadě. Horší je už to, že jsem je vždy naskládal za sebou a když nějaká uhynula – těžko budu vzpomínat, zda jsem vše pečlivě přeskládal, nebo... Spoléhal jsem se na paměť, že „vmezeřená“ rostlina je jasná a jmenovka naprosto zbytečná. Asi tušíte, že po několika téměř desítkách let venku se rostliny dost změní proti slabě otrněným zeleným semenáčům ze skleníku a ten málo otrněný zelený sloupek ve stáří dvou a více let se za tu dobu změnil v hnědofialovou nebo zelenošedohnědou silně otrněnou a zvrásněnou kuličku, někdy až placičku. Ještě horší je to u rostlin, které jsem koupil již jako dospělé na výstavách apod.
Trochu odlišně barevně kvetoucí L. aurea var. dobeana JO 136, Sierra Ancasti, Catamarca, Arg.
Tak to vypadá, že rostliny sice dostanou nové jmenovky, ale čisté. Za dlouhých zimních večerů budu muset projíždět internet a hledat podobu. Ale jak tak koukám na seznamy výsevů od roku 1986 (starší jsem už nenašel), bude to asi jen marný boj.
A ještě letité Acanthocalycium glaucum
Mohutným impulsem k znovuobjevování jejich krásy – popravdě dost opatrným a jakoby z povzdálí – byly tři přednášky na „schůzích“ SPKS (tehdy vlastně ještě KKP) v Praze. Přednášky pánů Košaře, Berana a Rektoříka, které se konaly dubnu 1985, v březnu 1988, resp. v listopadu 1990 – tedy pokud si to dobře pamatuji. Všichni pánové předvedli rostliny v plné síle a kráse, vždyť už v té době to byli lobivioví matadoři a pan Rektořík dále rozšiřoval legendární sbírku po svém otci. Tento impuls vždy znamenal, že jsem objednal, koupil a vysel dost porcí semen a ještě sem tam koupil větší rostlinu na výstavách v Praze, Kolíně, Poděbradech...
Lobivia haematantha var. hualfinensis WR 146 – květy jsou opravdu nádherné
Jak šel čas, rostliny přirůstaly a tak musely na léto ze skleníku, kde jim beztak bylo asi dost teplo a nejednu jsem je (téměř každoročně) ošklivě popálil. Čas od času jsem je viděl i kvést, když jsem měl o víkendu volno, protože se jim kdysi i dost nelichotivě říkávalo rostliny pro důchodce, protože kvetou jen krátce v dopoledních a časných odpoledních hodinách, kdy je naprostá většina populace (a nejen té kaktusářské) v produktivním věku zapojena do pracovního procesu. Takže zbyly jen ty víkendy, pokud nebylo potřeba budovat socialisum a po r. 1989 kapitalismus i o nich... V těch letech se moje starost o tyto rostliny smrskla jen na občasné přesazení, občasnější odstranění uhynuvších a pravidelné stěhování na jaře ven a na podzim do skleníku, kde mají zimoviště pod parapetem, dnes už v několika vrstvách nad sebou.
Rostlina z okruhu Lobivia lateritia
Rostlina snad z okruhu L. pentlandii ve skleníku
a jedna opravdu L. pentlandii – L. schneideriana
A protože jsem si každoročně sliboval, že si v nich konečně udělám pořádek, letos došlo i na to. Jenže na jaře jsem stačil přesadit sotva pětinu rostlin, a tak jsem usoudil, že léto bude tím správným časem. Mezitím šly opět na letní stanoviště, kde asi letos zažily peklo, a to doslova, protože je mám umístěné na jižní straně u sousedovic plotu, za kterým je hradba z tújí. Částečně jsou ve vyvýšených pařeništích z polykarbonátu a částečně volně v přepravkách (líní Češi vždy vymyslí něco, čím si usnadnit práci i život). Sluneční záření muselo být tak silné, že doslova uhořely téměř všechny „malé“ lobivie a aylostery a dost těch z hodně vysokých hor. Ty čerstvě přesazené dostaly téměř všechny na frak. Než mi došlo, že je musím chtěnechtě zastínit, bylo téměř 30 % rostlin na odchodu. Při „sčítání mrtvých“ovšem nastal jiný problém – jmenovky. Tedy spíše to, že se buď úplně, nebo částečně nedají přečíst. Sice jsem si v tu chvíli vzpomněl na radu pana doktora Hlavy z Pardubic, jinak mistrného fejetonisty, že při každém přesazování je třeba obnovit i jmenovky, ale jak je vidět – dost pozdě. Rostliny se sice dají poznat a určit, tedy alespoň druh (i když i to je u těchto rostlin dost problém), jenže když jsem je konfrontoval se seznamy, bylo to horší, protože jsem měl a mám takový hloupý zvyk vysévat druh, který se mi líbí, vždy z více zdrojů nebo pod více sběrovými čísly. A až takto detailně rostliny rozdělit a oddělit..., to nebude sranda. Naštěstí jsem vždy jednotlivé výsevy držel pohromadě. Horší je už to, že jsem je vždy naskládal za sebou a když nějaká uhynula – těžko budu vzpomínat, zda jsem vše pečlivě přeskládal, nebo... Spoléhal jsem se na paměť, že „vmezeřená“ rostlina je jasná a jmenovka naprosto zbytečná. Asi tušíte, že po několika téměř desítkách let venku se rostliny dost změní proti slabě otrněným zeleným semenáčům ze skleníku a ten málo otrněný zelený sloupek ve stáří dvou a více let se za tu dobu změnil v hnědofialovou nebo zelenošedohnědou silně otrněnou a zvrásněnou kuličku, někdy až placičku. Ještě horší je to u rostlin, které jsem koupil již jako dospělé na výstavách apod.
Trochu odlišně barevně kvetoucí L. aurea var. dobeana JO 136, Sierra Ancasti, Catamarca, Arg.
Tak to vypadá, že rostliny sice dostanou nové jmenovky, ale čisté. Za dlouhých zimních večerů budu muset projíždět internet a hledat podobu. Ale jak tak koukám na seznamy výsevů od roku 1986 (starší jsem už nenašel), bude to asi jen marný boj.
A ještě letité Acanthocalycium glaucum