Stacks Image 1802
Stacks Image 1803
Vzhledem k tomu, že jsem se po zimě 1984–1985 stal příznivcem kaktusovitých rostlin, které jsou z přírody schopné překonávat zimní období podobná těm našim, hltal jsem články o zkušenostech našich i zahraničních pěstitelů. Ale již předtím se mi do rukou dostala publikce PBZ v Tróji, kterou napsal pan Jiří Novák (1980) a kterou asi zná každý, kdo se v té době o pěstování těchto rostlin z jakýchkoliv pohnutek zajímal. Také jeho přednáška o těchto rostlinách a výsadbách v PBZT v rámci schůzí SPKS Praha tehdy ve velkém sálu ÚVTEI pro zemědělství (ČSAZV), Praha 2, Slezská 7, na Vinohradech, byla velmi podnětná.
Druhá velmi podnětná byla kniha maďarského autora Debreczy Zsolta Télálló kaktuszok, agávék és pálmaliliomok, kterou jsem si koupil v „Maďarské kultuře“ na Vácavském náměstí, kam jsem byl zvyklý chodit kupovat spíše desky oblíbené kapely Omega. Do třetice pak kniha německých autorů
Friz Kümmel, Konrad Klügling, Winterharte kakteen, která byla asi technicky nejpropracovanější a přinášela nejvíce informací o kultuře zimo- a mazuvzdorných rostlin.
Již v té době jsem slýchal o dovednosti slovenského kaktusáře, který pěstování rostlin ve volné kultuře i choulostivějších v nevytápěném skleníku zvládal s nebývalou bravurou. Byl to v té době zvolenský kaktusář Gabriel Vereš.
Později (v polovině devadesátých let) se jeho články začaly objevovat i v časopisu Kaktusy. V té době začala naše pozvolná komunikace na toto téma a když se mne koncem roku 2002 pan Vereš zeptal, zda bych se nechtěl pustit do jeho knihy, kterou měl v té době již připravenou, ale zatím nenašel někoho, kdo by se ujal zpracování a vydání, dlouho jsem neváhal. Jednak i proto, že tvorba knih a časopisů a jiných tiskovin je mou profesí. Takže zbývalo jen vyřídit náležitosti okolo vydavatelské činnosti a bylo možné akci spustit.
Trochu problémem bylo, že jsem musel udělat i textové korektury, ale naštěstí jsem v té době ještě nezapomněl slovenštinu, i když jsme ji v té době už více než deset let neslýchali v televizi… Naštěstí jsem kdysi dělal i slovenské časopisy, a tak se mi tato zkušenost hodila.
Na knize jsem začal pracovat na jaře roku 2003, korektury probíhaly (jak je dnes už zcela běžné) elektronicky, takže se výrazně eliminovala vzdálenost Sliač–Poříčany a práce šla od ruky. V létě již šla z počítače do tiskárny a na sklonku prázdnin byla vytištěná, svázaná, odevzdána autorovi a připravená na expedici ke čtenářům. Kniha vyšla v nákladu 2000 výtisků a byla v překvapivě krátké době rozebrána.
footer_01
footer_02