kaktusy
ad: Výsevy – téma vděčné i věčné…
Jako téměř každoročně jsem i letos opět podlehl mylné představě, že je třeba vysít něco málo kaktusových semen, aby se sbírka náhodou neocitla bez přísunu zdravého dorostu, i když jsem raději ještě ani nepřesazoval loňské jarní a pozdně letní výsevy. Důvod je jednoduchý, už je zase není kam přesadit. Ale to je jiná věc… Čtěte více…
Výsevy – téma věčné i vděčné…
Každý z nás, nebo spíše naprostá většina z nás, každoročně vyseje určité množství kaktusových, ale i jiných, semen. Netvrdím, že jsem nějaká výjimka, i když je pravdou, že jsem měl sem tam „prostoje″ a některý rok nevysel nic. Čtěte více…
ad: Lobívie a jmenovky
Jak jsem si povzdychl koncem srpna, že budu mít (a mám) problémy s určením jmen u lobívií, přikládám pár fotek rostlin, kde docela tápu, i když jakous představu, co to vlastně je, mám, skutečnost může být úplně jiná. Čtěte více…
Lobívie a jmenovky
Lobivie mi učarovaly už v raných dobách mého kaktusaření, ale po osudné zimě 84–85, kdy všechny do té doby nashromážděné (až na pár těch otužilých) nemilosrdně vymrzly, jsem je dost opomíjel a soustředil se jen na ty rostliny, které by podobný pogrom přečkaly. Čtěte více…
Vražedné kvetení
Už v minulých letech jsem si všiml, že sem tam odešla nějaká rostlina proto, že začala zahnívat od plodu nebo od neoplozeného květu. Většinou se tak stávalo venku a za deštivéo počasí. Letos se to však, bohužel, stalo přímo epidemií a ve skleníku. Čtěte více…
Pan Huml by se nedivil...
Určitě se ještě pamatujete na oblíbené večerníčky s Machem, Šebestovou a Jonatánem. V několika epizodách (možná jen v jedné) si oba hrdinové v čase přeneseli člověka neandrtálského, který skončil jako školník. To byl pan Huml. Čtěte více…
Konečně to kvete...
Dočkal jsem se, že i letos rostliny (zatím ve skleníku) začaly kvést. Násada byla velká, ale počasí dost vrtkavé, a tak jsem se trochu bál dodat rostlinám vodu a až když to vypadalo, že echinocereusy (hlavně E. triglochidiatus) začnou odhazovat poupata suchem, musel jsem jim dát napít. Tedy nejen jim, ale kromě jihoamerických, všem ze severu. Čtěte více…
ad: Mammillaria stampferi Repp.
Jak jsem posledně sliboval, dočkal jsem se vykvetení těch shluků poupat z jedné axily, ale bohužel to není nijak přesvědčivě vidět a květy samotné jsou o něco menší než ty, které vyrůstaly spořádaně po jednom z axily. Čtěte více…
Mammillaria stampferi Repp.
Tato rostlina, kterou pan Reppenhagen popsal na počest svého krajana lesníka Josefa Stampfera, jenž rostliny objevil v roce 1976 v horských lesích v Durangu (u El Salto) ve výšce kolem 2600 m, a kterou sbíral i sám Reppenhagen (Repp. 1358), ale i Lau (L 1250), mne zaujala hned, jak jsem se o ní dočetl v Aztekii 83, 6, 2, 31, 1983 v informativním článku Rudolfa Dufka. Čtěte více…