ad: Výsevy – téma vděčné i věčné…
Zahrnout do: kaktusy
Výsevy jsem měl vždy rád, protože to byla docela příjemná zábava s cigárkem a kafíčkem (teď už jen s kafíčkem). A v posledních letech se z této příjemné zábavy stala skoro noční můra, a to jen díky balení semen některými dodavateli…
Letos jsem se rozhodl pro rychlou variantu výsevu, která spočívá v dezinfekci až vysetých semen postřikem 3% peroxidem vodíku. Tuto metodu kombinuji s druhou rychlou variantou, kdy vysetá semena zaliji a postříkám slabým roztokem přípravku Stimulátor pro výsevy a mladé rostliny, který kromě jiného obsahuje i kyselinu giberelovou GA3, jež má dobrý vliv na neklíčící semena, a pomalejší variantou, která spočívá v máčení semen přes noc v roztoku manganistanu draselného. Za ta léta, co takto vysévám, jsem nepozoroval, že by některá z těchto metod byla lepší a klíčivost vysetých semen vyšší (i když možná ta metoda s kyselinou giberelovou je přece jen o něco úspěšnější). Vždy je to jen o čase a také vlastně lenosti, která v některých letech útočí naléhavěji. Podle lunárního kalendáře byla ideálním dnem pro výsevy právě neděle 15. 5., ale byl hokej, který začínal už v 15 hodin. Takže jsem si připravil květináčky 4x4 cm, do kterých nejraději vysévám a připadají mi pro běžnou porci kolem 20 semen ideální, namíchal substrát, který již několik let připravuji z rozpadlé a přesáté břidlice, říčního písku, jemné pemzy a jemné lávy. Nepřiživuji, protože mám dojem, že ta rozpadlá břidlice uvolní dostatečně živin pro klíčící rostlinky. V ideálním případě pikýruji až následující jaro, kdy jsou vzešlé rostlinky již dobře otrněné a hned tak něco je nerozhází a hlavně zima vyselektuje zdravé a životaschopné jedince. Po první zálivce většinou ještě něco sem tam doklíčí, za což jsem rád, ale zase ne tak moc – semenáčky se snažím nechávat v květináčcích a přesadit jen ty loňské, ale někdy se to nedaří a takový semenáček je náchylnější než jeho spolubydlící a zpravidla i uhyne, protože je slabší a konkurence bývá i velká.
Ale abych se vrátil k samotnému výsevu. Musím přiznat, že některé porce semen mě neskutečně vytáčejí, protože nevím, jestli mám tak „volšový“ ruce, nebo jestli je to problém obecný. Jde o balení porcí semen do sáčků z LDPE se zipy sloužícími k jejich uzavření. Určitě jsou praktické pro rychlý způsob manipulace s nimi, žádné přehýbání, žádné lepení nebo šití sešívačkou jako u klasických papírových nebo papírových povoskovaných sáčků. Chápu, že to pro někoho je dobrý byznys, ale dostat semena z těchto sáčků třením o sebe nabitých statickou elektřinou, to je někdy spíše než cokoliv jiného na panáka. A vždy se mi stává, když už se mi podaří vyklepat, vysunout nebo prostě dostat z nich ven většinu semen (která ale ne všechna vždy skončí na výsevní ploše květináčku), že jedno či dvě semínka zůstanou a vzdorují všem pokusům. Jenže si pokaždé řeknu, co když to jsou jediná semena, která jsou schopná vyklíčení, a dělám vše pro to, abych je ze sáčku dostal. A čím menší semínka, tím tvrdošíjněji se v sáčku drží. Někdy pomůže odstřihnout „zipy“, ale i tak většinou dochází k úmornému boji ne s přírodou, ale plastem!
Možná se rozčiluju zbytečně a je to jen a jen o mé šikovnosti (nebo spíš nešikovnosti), ale rozhodně si myslím, že používání papírových sáčků bylo pro vysévajícího pohodové. A ve světě se tyto sáčky používají stále, jen my prostě musíme držet krok s technickou revolucí, i kdyby měl čert na koze rajtovat. Někdy je to ale už únavné…