Neobesseya roseiflora Lahman
Jeden z mnoha výsevů N. roseiflora, velikost rostlin asi 5 cm
Ani v české literatuře se toho o těchto rostlinách moc nedozvíme. V r. 1983 vyšel v Aztekia 6 (2), 28–31, polemický článek Svatopluka Virta Neobesseya rosiflora? V nadějně se vyvíjejícím článku autor sám sebe nakonec přesvědčil, že předmětná rostlina získaná od pana Karmazína (odnož), nepatří k neobesejím, ale do okruhu E. vivipara a ještě přesněji k var. rosea (podle černobílé fotografie bych však spíše řekl, že se jedná o vytaženou nominátní varietu, tedy var. vivipara, ale je to jen dojem). Závěrečné poznámky redakce závěry autora potvrzují. Jediné, co mne na všem zaráží, je použité jméno, tedy N. rosiflora. Červenorůžově kvetoucí neobeseya byla popsána jako N. roseiflora. V poznámce redakce to není nijak komentováno.
Druhým autorem, který ve své práci tyto rostliny zmiňuje, je Vladislav Šedivý v obsáhlém článku Escobaria missouriensis a ostatní „neobeseje“ v Aztekia 13, 39–48, 1990. Z jeho závěrů vyplývá, že by mělo jít o taxon maximálně na úrovni formy a že zřejmě již vlivem člověka vyhynul.
Další z výsevů, květináčky 5 cm, stonky 3–4 cm, květy až 6 cm, ale žádný červený…
N. roseiflora mne lákala téměř od počátků mého kaktusaření. Hlavním důvodem asi byla příslušnost k rodu (podrodu) Neobesseya, jehož druhy jsem pokládal za velmi odolné vůči mrazu a také tak byly v osmdesátých letech minulého století prezentovány. Občas se neobeseje objevily v nabídkách semen nebo rostlin v akcích pořádaných vesměs kaktusářskými kluby, občas se v nich objevilo i jméno N. roseiflora, ovšem v té době bez udání jakékoliv lokality (ani v pozdějších letech se tyto informace v nabídkách neobjevily?). Obecně se údaje o lokalitách začaly objevovat až koncem osmdesátých let a takové druhy jsme považovali téměř za nedotknutelné a zaručeně pravé. Jenže…, to jsme ještě netušili, že drtivá většina semen byla získávána z rostlin v zajetí, tedy v kultuře a že i přes veškerou opatrnost mohlo docházet k nechtěnému křížení a hybridizaci. Semen z divokých rostlin bylo žalostně málo, ta se začala objevovat až v devadesátých letech, kdy i čeští kaktusáři začali navštěvovat domovinu kaktusů.
Z importních semen označených Neobesseya sp. Lubbock, Tx, vyrostly celkem zajímavé rostliny. Patří zřejmě do okruhu N. similis, i když zatím roste stále jednotlivě, ale zbyla jen jediná rostlina, ostatní sice nezmrzly, ale doplatily na přehřátí ve skleníku… Květy velmi barevné a 5–6 cm velké
Semena s označením N. roseiflora jsem vyséval celkem 8x, naposledy letos na jaře z nabídky Chrudimského kaktusáře. Některé rostliny (hlavně ty vysazené ven) rychle odešly, přezimované v nevytápěném skleníku „chovám“ dodnes a každé jaro s nadějí očekávám, že se na nich ukáží růžově červené květy, ale stále ne a ne se objevit1. Květy jsou zbarvené v různých odstínech a kombinacích žluté, bílé s růžovým nádechem, blizny zelenožluté a nitky tyčinek většinou v různě sytých odstínech červenofialové barvy.
Když porovnáme popisy květů rostlin z okruhu N. missouriensis, které by mohly růst až do Oklahomy, červ pochybnosti začne hlodat.
Rostliny z importních semen označených Neobesseya sp. Sierra Nacimiento, NM, by podle naleziště v severozápadní části Nového Mexika měly náležet k N. missouriensis, i když habitem se řadí spíše k N. similis, květy opět pestré, 4–5 cm velké, plody a semena také větší, než by N.missouriensis měla mít
Neobesseya missouriensis (Sweet) D. R. Hunt var. missouriensis
... Květy 25–40 mm dlouhé a široké, okvětní lístky velmi úzké, kopinaté; vnější zelenožluté, šedožluté, růžovozelené, brvité; vnitřní žlutozelené, žluté, bělorůžové, růžové; tyčinky bílé, zelenavé nebo žluté, prašníky žluté až oranžové, čnělka zelená, bliznové laloky žlutavé.
Plod kulovitý, 10–20 mm velký, červený, hladký.
Semena skoro kulovitá, 1–1,5 mm velká, černá s jamkovanou testou.
Neobesseya missouriensis var. caespitosa, Montgomery Co., Ks
Escobaria missouriensis var. caespitosa (Engelm.) D. R. Hunt
Květy variabilní (žluté, olivové, zelené, bronzové, někdy narůžovělé), 50–62 mm velké; vnější okvětní lístky roztřepené; vnitřní okvětní lístky dlouze zašpičatělé a zúžené, světle žluté a růžové
Plody kulovité až eliptické, červené, 15–22 mm v průměru
Semena 1,5-2,5 mm dlouhá.
Asi nejvýrazněji vybarvená Neobesseya roseiflora, stonek 3 cm široký, květ více než 5 cm
Neobesseya roseiflora M. S. Lahman
Květ 35–40 mm široký, s velmi úzkými, čárkovitými a zapičatělými vnitřními okvětními lístky (petály) růžově červené barvy s tmavším středním proužkem téže barvy; vyrůstají poblíž temene z axilárního konce brázdy, který sahá na dorsální straně asi do 2/3 bradavky a končí chomáčkem bílé vaty, ze které vyráží poupě; otevírá se v poledních hodinách.
Plody červené.
Semena černá, jamkovaná.
Rostlina vysévaná ze semen z nabídky KK Dvůr Králové nad Labem v r. 1997 jako Neobesseya wissmannii, stonek 5,5 cm široký, květ více než 5 cm s výraznými růžovými středovými proužky. Jinak zapadá do okruhu N. similis, jen zůstává stále soliterní. Horní fotografie z loňského roku, dole letošní
Varieta robustior (Neobesseya wissmannii), která by měla růst na jižním okraji areálu výskytu var. caespitosa, je většinou odborníků zavrhována a všichni téměř shodně tvrdí (přebírají názor), že jako N. wissmannii byla vlastně popsána Coryphantha sulcata. Přesto mám pocit, že se v kultuře vyskytují pod tímto jménem ohraničené formy, i když asi patří pod var. caespitosa.
Rostliny vysévané pod jménem Neobesseya sp. Arizona, stonek 3,5 cm široký, květ více než 5 cm
Další rostlina vysévaná pod jménem Neobesseya sp. Arizona, stavba stonků s velkými bradavkami dává tušit, kam rostlina patří. Nahoře loňské kvetení se slabým nádechem růžové, dole již výraznější zastoupení růžové při letošním kvetení. Nitky tyčinek slabě fialové…
U popisů květů je až nápadné, že se v paletě barev všech forem (variet) vyskytuje růžová barva2. To mě dovádí k domněnce, jestli by vlastně rostliny popsané jako N. roseiflora nemohly být jen formou N. missouriensis?, které za určitých podmínek vykvétají výraznější růžovočervenou barvou než v jiných letech.
Zní vám to velmi málo pravděpodobné až nepravděpodobné? Kdybych neměl vlastní zkušenost s tím, že neobeseje nemusejí každý rok vykvétat květem stejné stavby, velikosti a vybarvení okvětních lístků, asi bych si také poťukával na čelo. Jenže skutečnost je taková. Pokud jde o velikost květů, mění se v závislosti na stáří rostliny a na umístění (a zřejmě i spoustě dalších faktorů), zda je v chráněném prostředí skleníku nebo trvale pod širým nebem. U rostlin ve skleníku jsou velikosti květů u starších a starých rostlin větší, než je pro danou formu (varietu) uváděno v popisu (což platí i pro velikost stonků), u rostlin ve venkovní kultuře se velikost drží zhruba v rámci hodnot uváděných v popisech. To samé se dá ale vypozorovat i u vybarvení květů. Nejvíce náchylný na tyto změny je okruh „jižních“ rostlin, které pěstujeme jako N. similis (var. caespitosa) a (pro vědu neexistující) N. wissmannii. I když ani rostliny z okruhu nominátní variety nejsou tohoto kolísání ušetřeny. Možné vysvětlení je, že rostliny v kultuře jsou zdegenerované vědomou nebo nevědomou hybridizací a nesou v sobě bohatou směs genů a za určitých podmínek mají prostě některé navrch (?). Jenomže ta samá situace mohla nastat i v přírodě a na oklahomské prérii se setkaly geny severních forem nesoucí v sobě i informaci o červených květech rostlin z Montany (N. notesteinii) s geny jižních forem – stále jsme v rovině teorie – a na jednom takovém místě styku se prostě objevila paní Lahmanová zrovna v době, kdy rostliny kvetly. Opět to zní velmi přitažené za vlasy, ale jisté procento pravděpodobnosti zde asi je.
Možné vysvětlení pro zmizení červeně kvetoucích forem z přírody může být to, že právě větší viditelnost v terénu (červená barva květů je určitě vidět na větší vzdálenost než květy v odstínech žluté) a tudíž je býložravci zařazovali na jídelníček častěji než zlutokvěté formy. To v tom lepším a přirozenějším případě. Jinak je velmi pravděpodobný i scénář zásahu člověka, který prostě potřeboval půdu ať už z jakéhokoliv důvodu – v Montaně asi pro zemědělskou výrobu, v Oklahomě se navíc k zemědělství mohlo přidat i dobývání surovin (ropa, plyn, petrolej?). Ale možné je i to, že rostliny vůbec nezmizely, jen kvetou jinou barvou než růžovočervenou! Možná je to ochrana před býložravci a příroda sama se brání vymizení další části rostlinné říše…
Tuto otázku bohužel nemám šanci odpovědět, a tak ji nechám na povolanějších (mají-li na vyřešení této otázky zájem?).
A jak se říká, to nejlepší na konec… 2x Neobesseya roseiflora, nahoře rostlina v roce 2016, dole pak ta samá rostlina po odebrání dvou odnoží v roce 2017. Velikost květů do 4 cm, ale stavba poněkud odlišná. Růžově kvetoucí rostlina má méně, ale širších okvětních lístků, při letošním (2017) kvetení byly okvětní lístky užší a byl jich větší počet...
Přiložené fotografie snad dopomohou čtenáři k tomu, aby si udělal na problematiku vlastní názor.
Pokud by někdo měl podobné zkušenosti s proměnlivostí květů této sympatické skupiny rostlin, budu rád za jejich sdělení a výměnu informací. Děkuji.
A ještě pro dokreslení mapka výskytu mrazuvzdorných eskobárií podle Gabriela Vereše